Kdouloň obecná

Kdouloň obecná představuje široce rozložitý keř nebo strom s výškou 5 – 6 m. 

Nepravidelnou kulovitou korunu tvoří křivolaké větve. Jsou osázené tmavě zelenými, celokrajnými, pevnými, ale tenkými listy oválného až široce vejčitého tvaru. Na spodní straně jsou listy ochlupené či plstnaté. Plstnaté jsou i mladé výhonky stromu.

Kdouloň kvete až koncem května nebo v červnu, nebývá proto postižena jarními mrazíky. Světle růžové květy mají velkou pěticípou korunu, vyrůstají jednotlivě a stromu dávají dekorativní vzhled.

Plodem jsou kulovité nebo podlouhlé malvice podobné jablkům či hruškám. Nesou několik semen. Běžně se označují jako kdoule. Mají sytě žlutou barvu. V mládí jsou plstnaté. Dužina plodů nese výrazné aroma, je však tuhá a trpká. Kdoule se proto konzumují až po tepelné úpravě.

Kdouloň obecná představuje široce rozložitý keř nebo strom s výškou 5 – 6 m. 

Nepravidelnou kulovitou korunu tvoří křivolaké větve. Jsou osázené tmavě zelenými, celokrajnými, pevnými, ale tenkými listy oválného až široce vejčitého tvaru. Na spodní straně jsou listy ochlupené či plstnaté. Plstnaté jsou i mladé výhonky stromu.

Kdouloň kvete až koncem května nebo v červnu, nebývá proto postižena jarními mrazíky. Světle růžové květy mají velkou pěticípou korunu, vyrůstají jednotlivě a stromu dávají dekorativní vzhled.

Plodem jsou kulovité nebo podlouhlé malvice podobné jablkům či hruškám. Nesou několik semen. Běžně se označují jako kdoule. Mají sytě žlutou barvu. V mládí jsou plstnaté. Dužina plodů nese výrazné aroma, je však tuhá a trpká. Kdoule se proto konzumují až po tepelné úpravě.

Kdoule jsou bohaté na vitamíny A, B a C, také minerální látky jako draslík, vápník, železo, zinek nebo měď. Obsahují až 10 % cukrů, zejména fruktózy, dále pektiny, třísloviny, vonné silice nebo slizy. 

Velké množství slizu (20 %) najdeme především v semenech kdoulí. Ty však obsahují také toxický glykosid amygdalin. Z plodů se proto semena vždy odstraňují. I přes nebezpečný amygdalin se semena kdoulí v minulosti uplatňovala v lidovém léčitelství proti žaludečním a střevním potížím. Dnes se nejčastěji užívají vně k ošetření kožních poranění. Sliz ze semen kdoulí má chladivé, změkčující a zklidňující působení.

Samotné kdoule se sbírají v září. Konzervují se nebo suší (uměle při teplotě do 50 °C). Sušené kdoule se konzumují jako křížaly. Dříve také sloužily k provonění prádla ve skříni.

Kdoule jsou oblíbenou ingrediencí receptů asijské nebo středozemní kuchyně. Portugalsky se označují jako „marmelo“, odtud také pochází český termín „marmeláda“. Kdoule se pro přípravu marmelády skvěle hodí, najdeme je také v receptech na chutné ovocné pasty, želé, mošty, dezertní vína nebo pálenky. Krátce povařené, s horkou smetanou nebo máslem se kdoule podávají jako dezert, obdobně i pečené se sladkými jablky. Silně aromatické plody tepelnou úpravou měknou a nabývají zlaté až oranžové barvy.