dub bahenní

 

 

 

 

 

Dub bahenní je opadavý strom dorůstající výšky 25, výjimečně až 40 metrů. Borka je šedě hnědá, se širokými mělkými puklinami. Koruna je široce kuželovitá, přičemž spodní větve bývají charakteristicky svěšené dolů podél kmene a vytrvávají na stromě i suché.

Letorosty jsou načervenale hnědé a rychle olysávají. Zimní pupeny jsou vejčité, 3 až 5 mm dlouhé, lysé nebo s několika jemnými chlupy na vrcholu. Čepel listů je oválná až podlouhlá, 5 až 16 cm dlouhá a 5 až 12 cm široká, s 5 až 7 laloky. Laloky jsou pravidelně hluboce vykrajované. Listy jsou na bázi klínovité až uťaté a nejspodnější pár laloků je často poněkud zakřivený. Listy jsou na líci živě zelené a lesklé, lysé, pouze na rubu jsou v paždí žilek nápadné hnědé chomáčky chlupů. Řapík je 2 až 6 cm dlouhý. Na podzim se listy barví do červených odstínů. Žaludy dozrávají druhým rokem, jsou kulovité až vejčité, 10 až 16 mm dlouhé, kryté asi do 1/4 až 1/3 ploše miskovitou číškou.

Dub bahenní pochází z východních a střední Severní Ameriky, kde roste v nadmořských výškách 0 až 350 metrů a je to jeden z největších amerických dubů. Některé dorůstají do výšky až 50 m. Roste vesměs na vlhkých bažinatých půdách a výborně snáší záplavy, které jiným dubům škodí.

 

 

 

DUB – QUERCUS

OBECNĚ

Duby jsou dlouhověké, pomalu rostoucí opadavé nebo stálezelené stromy, řidčeji i keře, s tvrdým dřevem. Borka bývá hluboce brázditá nebo podélně odlupčivá. Zimní pupeny jsou vejcovité, s okrouhlým či hranatým průřezem, nahloučené na konci větévek a kryté několika se překrývajícími šupinami. Listy jsou střídavé, jednoduché. Čepel listů je nejčastěji laločnatá, řidčeji celistvá se zubatým okrajem nebo celokrajná, měkká nebo tuhá. Žilnatina je zpeřená, s postranními žilkami buď paralelními, nevětvenými a běžícími až k listovému okraji, nebo větvenými a spojujícími se před dosažením listového okraje. Květy jsou drobné, v jednopohlavních  květenstvích nahloučených nejčastěji při bázi ročních výmladků. Samčí květenství jsou jehnědy. Samičí květenství jsou chudokvěté jehnědy nebo strboulky, vyvíjející se v paždí listů blíže konci větévky. Plodem je soudečkovitá nažka (označovaná též jako oříšek) podepřená zveličelou dřevnatou číškou a nazývaná žalud. Plody dozrávají v prvním nebo až ve druhém roce.

 

ROZŠÍŘENÍ

Původní areál rozšíření rodu dub zahrnuje mírné až subtropické pásmo severní polokoule s nehojnými přesahy do hor tropického pásma. Největší počet druhů se vyskytuje v Severní Americe a ve východní Asii. V Americe duby zasahují i do Střední Ameriky, jediný druh (Quercus humboldtii) roste v Jižní Americe, v kolumbijských Andách. V Asii přesahují duby i do tropické jihovýchodní Asie, kde rostou v primárních lesích v nadmořských výškách 0 až 3350 metrů. V Evropě se nejvíce druhů vyskytuje ve Středomoří, některé druhy rostou také v severní Africe.

 

VÝZNAM

Duby jsou z hlediska zdroje kvalitního dřeva jedny z nejdůležitějších stromů severní polokoule. Dubové dřevo je tvrdé a velmi trvanlivé a používalo se po staletí k výrobě trámů, podlah, nábytku i sudů. Alkoholické nápoje, zrající v sudech z dubového dřeva, získávají nezaměnitelnou příchuť. Žaludy jsou v mnohých oblastech důležitou složkou potravy zvířat a případně i lidí. Jedlé žaludy mají např. středomořský dub cesmínovitý (Quercus ilex), indický Q. glauca, íránský Q. persica a severoamerické Q. emoryii a Q. obtusifolia. Používají se pražené nebo se melou jako přísada do mouky. Nebo se používá jako náhražka kávy.  Žaludy slouží také jako krmivo pro hospodářská zvířata. Z dubů jsou získávány třísloviny a kůra a listy byly používány k vyčiňování kůží. Velké množství tříslovin obsahují také duběnky, hálky vznikající na listech dubů po nakladení vajíček do pupenu dubu žlabatkou. Hálky na listech dubu hálkového z jihozápadní Asie obsahují až 70 % tříslovin a jsou prodávány jako halepské duběnky. Z dubu korkového, pocházejícího ze západního Středomoří, je získáván korek.