Smrk východní

Smrk východní dorůstá v přirozeném prostředí výšky 40 až 50 metrů, má silný průběžný kmen a úzkou, kuželovitou, hustě zavětvenou korunu. Kůra je zprvu šedorezavá, na starších stromech červenohnědá, rozpraskaná do pravidelných okrouhlých šupin. Smrk východní má ze všech smrků nejkratší jehlice, na řezu čtyřhranné, tupě špičatě ukončené. Jehlice jsou měkké, nahloučené hustě na větvích a směřující ke špici větévky. Smrk východní kvete v květnu. Šišky jsou podlouhle vřetenovité až válcovité, asi 5-12 cm dlouhé, někdy mírně prohnuté. Bývají šedozelené načervenalé, smolnaté, pak leskle hnědé. Tmavé semeno má světlé křídlo.

Původně byl Smrk východní rozšířen na západních svazích Kavkazu ve výškách 1400 – 2100 m.n.m. a na několika místech v Malé Asii, vesměs v horách od 600 do 2300 m. Pěstuje se od roku 1827, částečně se používá v lesnictví. V zahradách se pěstuje několik kultivarů s rašícími zlatožlutými výhony a jehlicemi, které během léta zelenají.