Smrk Pančičův (omorika)

Tento smrk dosahuje výšky přes 30 metrů a na vhodných stanovištích může dosahovat snad až 50 m. Má úzce kuželovitou korunu s krátkými, dolů obloukovitě sehnutými větvemi. Jen větve nejmladších přeslenů rostou rovnoběžně nebo směřují vzhůru. Na kmeni se brzy vytváří tenká hnědá borka, která se odlupuje v šupinách. Jehlice větvišku hustě obrůstají, jsou měkké, svrchu výrazně lesklé a tmavě zelené. Jehlice jsou 5 – 20 mm dlouhé, ploché s krátkou špičkou, na rubu mají dva nápadné bíle pruhy průduchů. Kvete v květnu až červnu. Šišky vyrůstají po 2 – 5 na větvičkách, jsou 3 – 6 cm dlouhé, zprvu mají fialovo purpurovou barvu, později, se zbarvují do skořicově hněda. Jsou pryskyřičnaté, lesklé.

V současné době hojně pěstovaná dřevina, vysazovaná do parků a zahrad. Pro svůj vzrůst se hodí i do menších prostor, dobře také snáší městské prostředí.

Dřevo není rozlišeno na jádro a běl, má pryskyřičné kanálky. Je lehké, pružné, měkké, ale pevné, středně trvanlivé. Textura je jemná, letokruhy nepříliš výrazné, barva o něco tmavší než u smrku ztepilého. Dřevo má všestranné využití – od lehkých stavebních konstrukcí přes výrobu nábytku až po řezbářství. Vzhledem k tomu, že není příliš pěstován v lesních porostech, využití dřeva je minimální. V Evropě je jako hospodářská dřevina využíván pouze ve Skandinávii, především ve Finsku a Švédsku. Roste ovšem podstatně pomaleji než smrk sitka, a tak i zde jeho význam klesá.