Růže šípková

Latinský název Rosa canina
Český název růže šípková
Čeleď latinsky Rosaceae
Čeleď česky růžovité

Růže šípková je vytrvalá, opadavá, keřovitá, planě rostoucí rostlina, která samovolně vytváří široce rozkošatěný, ostnatý keř dosahující bez opory do výšky až tří metrů. V květnu a červnu kvete růžovými nebo bílými voňavými květy, z kterých se po opylení vyvinou během září – října jedlé šípky. Je to nejběžnější volně rostoucí druh rodu růže ve střední Evropě.

V Evropě je rozšířena po většině kontinentu, na jihu přesahuje přes Středozemní moře do severozápadní Afriky. Růže šípkova byla osadníky zavlečena do Severní, Střední i Jižní Ameriky, Austrálie a na Nový Zéland, kde většině rychle zplaněla a dostala se do volné přírody.

Roste hlavně na suchých stráních, okrajích lesů a polí, v úvozech polních cest i na náspech a neobdělávaných půdách, příležitostně zapleveluje i okolí lidských sídel. Vyskytuje se v půdách kamenitých, písčitých, hlinitých i jílovitých, kyselých i zásaditých, špatně však snáší zasolení.

Upřednostňuje slunečnou polohu, ve stínu slabě kvete a následně i málo plodí. Je rostlinou dlouhověkou, může žít po mnoho století, většinou i po požáru obrazí z kořenů. Ostny jsou ztvrdlé, špičaté vychlípeniny pokožkových buněk, které slouží jako ochrana před spásáním býložravci a jsou také užitečné při růstu po opoře.

Růže šípková je považována za léčivou rostlinu po více než dva tisíce let. Šípky obsahují hodně vitamínů, hlavně C, B1, B2, E, P a K, dále karotenoidy a glykosidy, asi 30 % cukrů, organické kyseliny (citrónová, jablečná, nikotinová), pektiny, třísloviny aj.

Pro léčitelské využití se šípky sbírají za sucha, v plné zralosti a ještě tvrdé, samozřejmě ještě před mrazem. Suší se ve slabé vrstvě bez stopek a kališních lístků, nejlépe umělým teplem 50 až 60 °C

Odvar z šípků se používá jako posilující vitamínový prostředek, např. při jarní únavě, pro zvýšení odolnosti proti chřipce, při infekčních onemocněních ledvin a močového měchýře. Po promrznutí šípky změknou a jejich dužina znatelně zesládne a tehdy se z nich připravuje víno. Kyseliny a pektiny šípků uměřeně povzbuzují činnost střev, čaj nemá projímavé, ale spíše regulační účinky. Pro přípravu vonného čaje lze použít čerstvé i sušené listy. Vonné jsou v době květů také okvětní lístky, které lze využít při výrobě nezvykle voňavého džemu a sirupu.