Latinský název | Rosa canina |
Český název | růže šípková |
Čeleď latinsky | Rosaceae |
Čeleď česky | růžovité |
Růže šípková je vytrvalá, opadavá, keřovitá, planě rostoucí rostlina, která samovolně vytváří široce rozkošatěný, ostnatý keř dosahující bez opory do výšky až tří metrů. V květnu a červnu kvete růžovými nebo bílými voňavými květy, z kterých se po opylení vyvinou během září – října jedlé šípky. Je to nejběžnější volně rostoucí druh rodu růže ve střední Evropě.
V Evropě je rozšířena po většině kontinentu, na jihu přesahuje přes Středozemní moře do severozápadní Afriky. Růže šípkova byla osadníky zavlečena do Severní, Střední i Jižní Ameriky, Austrálie a na Nový Zéland, kde většině rychle zplaněla a dostala se do volné přírody.
Roste hlavně na suchých stráních, okrajích lesů a polí, v úvozech polních cest i na náspech a neobdělávaných půdách, příležitostně zapleveluje i okolí lidských sídel. Vyskytuje se v půdách kamenitých, písčitých, hlinitých i jílovitých, kyselých i zásaditých, špatně však snáší zasolení.
Upřednostňuje slunečnou polohu, ve stínu slabě kvete a následně i málo plodí. Je rostlinou dlouhověkou, může žít po mnoho století, většinou i po požáru obrazí z kořenů. Ostny jsou ztvrdlé, špičaté vychlípeniny pokožkových buněk, které slouží jako ochrana před spásáním býložravci a jsou také užitečné při růstu po opoře.
Růže šípková je považována za léčivou rostlinu po více než dva tisíce let. Šípky obsahují hodně vitamínů, hlavně C, B1, B2, E, P a K, dále karotenoidy a glykosidy, asi 30 % cukrů, organické kyseliny (citrónová, jablečná, nikotinová), pektiny, třísloviny aj.
Pro léčitelské využití se šípky sbírají za sucha, v plné zralosti a ještě tvrdé, samozřejmě ještě před mrazem. Suší se ve slabé vrstvě bez stopek a kališních lístků, nejlépe umělým teplem 50 až 60 °C
Odvar z šípků se používá jako posilující vitamínový prostředek, např. při jarní únavě, pro zvýšení odolnosti proti chřipce, při infekčních onemocněních ledvin a močového měchýře. Po promrznutí šípky změknou a jejich dužina znatelně zesládne a tehdy se z nich připravuje víno. Kyseliny a pektiny šípků uměřeně povzbuzují činnost střev, čaj nemá projímavé, ale spíše regulační účinky. Pro přípravu vonného čaje lze použít čerstvé i sušené listy. Vonné jsou v době květů také okvětní lístky, které lze využít při výrobě nezvykle voňavého džemu a sirupu.