Ořešák královský

Latinský název Juglans regia
Český název ořešák královský
Čeleď latinsky Juglandaceae
Čeleď česky ořešákovité

Ořešák královský nebývá vysoký, maximálně do 25 metrů, ale téměř vždy vytváří širokou, rozložitou korunu. Dožívá se 100, výjimečně až 300 let. Borka je světle šedá, hladká, ve stáří svisle rozbrázděná, hřbety brázd jsou světlé, rýhy tmavé. Ořešák královský má mohutný kůlový kořen a dlouhé tlusté kořeny postranní, které mají bohaté kořenové vlášení, takže stromy jsou v půdě dobře zakotvené. Je původem z  jihovýchodní Evropy a střední Asie.

Na poměrně silných letorostech vyrůstají opadavé, střídavě postavené listy, lichozpeřené, 5 – 9 četné, 20 – 30 cm dlouhé (výjimečně i 45 cm), terminální lístek je vždy největší. Listy jsou zpravidla matně sytě zelené s nažloutlou žilnatinou na rubu. Podzimní zbarvení je nevýrazné, nejčastěji listy opadávají ještě zelené, na zemi hnědnou a velmi pomalu se rozkládají. Po rozemnutí voní.

Kvete v dubnu až květnu. Květy jsou jednopohlavné – samčí nebo samičí – a vyrůstají na téže rostlině – rostlina jednodomá. Samčí – prašníkové květy jsou zelené, sestavené do 8-12 cm dlouhých tlustých převislých květenství – jehněd. Vyrůstají na konci větviček vyrostlých v minulém roce. Samičí – pestíkové – květy jsou uspořádány do nenápadného květenství – klasu vyrůstajícího na konci zeleného letorostu. Ze samičích květů se na konci větévek vyvíjejí plody.

Plod – peckovice – je kulovitý až vejčitý. Vnější oplodí – rubina – je tuhé, zelené, lysé a lesklé, s četnými siličnými kanálky, které se jeví na povrchu jako žluté tečky. Za zralosti rubina nepravidelně puká a samovolně opadává. Uvnitř je vlastní ”vlašský ořech” s tvrdým světle hnědým oplodím – skořápkou.

Semena jsou bohatá na tuky, ale obsahují i bílkoviny, vitaminy skupiny B, kromě B12′ dále vitamin E a minerální látky (železo, vápník, hořčík, draslík’ fosfor a stopy sodíku a zinku). Ze semen se lisoval olej. I dnes mají široké použití v domácnosti, v potravinářském, konzervárenském a lihovarnickém průmyslu. Podomácku se z nezralých plodů vyrábí likér – ořechovka. Listy se dříve uplatňovaly i v lékařství při střevních a žaludečních katarech, proti pocení a jako prostředek zvyšující chuť k jídlu. Na venkově se odvarem z listů natíral dobytek pro odpuzení hmyzu. Z  rubiny (zelené slupky ořechů) se získávají olejové výtažky, které se  používají ve vlasové kosmetice a v krémech na opalování. Odvarem z rubiny se barvily vlasy na hnědo.

Ořešák královský má těžké, tuhé, pevné a středně tvrdé dřevo s hnědým jádrem. Je velmi kvalitní, významné zejména pro nábytkářský průmysl. Dobře se řeže a má silné postavení mezi řezbářskými materiály, zejména na menší práce, ale i na tvarovaný nábytek. Dobře se obrábí. Barva dřeva závisí na půdních a životních podmínkách. Dobře se soustruží, brousí a leští. Např. mísy mají překrásnou kresbu. Nádherný je přechod mezi jádrem a bělí.

Doklady o jeho výskytu u nás sahají až do doby bronzové a k rozsáhlejšímu pěstování došlo v raném středověku. Člověk velmi přispěl k jeho rozšíření. Například do Británie jej dovezli již Římané a odtud se v koloniálních časech dostal do USA a dalších zemí. U nás se lidově se Ořešáku královskému říká vlašský ořech, protože pochází z Itálie, od Vlachů, kteří ho k nám přinesli. Stromy u nás zdomácněly a najdeme je v sadech, zahradách i alejích. Ořech svými silicemi v listech odpuzuje mouchy.