jeřáb obecný

Latinský název	Sorbus aucuparia
Český název	jeřáb obecný
Čeleď latinsky	Rosaceae
Čeleď česky	růžovité

 

 

 

 

Jeřáb  obecný nebo také jeřáb ptačí má poměrně krátký kůlový kořen a bohatě rozvětvené kořeny postranní , které pronikají do značné hloubky. Kořenové vlášení má mykorhizu, což je to soužití houbových vláken s kořeny stromu. Má poměrně štíhlý kmen s šedavou příčně rozpraskanou borkou. Koruna je rozložitá, vejčitá, poměrně hustá. Strom dorůstá do výšky 3-15 m a dožívá se 80-100 let. Pupeny jsou vejčité, špičaté, plstnaté a nelepkavé. Střídavé lichozpeřené listy mají 5-7 dvojic lístků –  jařem. Lístky jsou přisedlé ostře pilovité, v dolní čtvrtině celokrajné. Svrchní strana listů je tmavozelená, spodní světle zelená.

Kvete v květnu až červnu. Květy jsou sestaveny do hustých květenství – latnatých chocholíků. Plod – malvice  je kulovitý, oranžově až šarlatově červený, lysý známý jako jeřabina.

Tento jeřáb najdeme dosti hojně z nížin do hor ve světlých lesích, na zarostlých skalách a v roklích, na okraji lesa i v lesních lemech. Roste na půdách chudých, vlhkých, hlinitých, snáší však i půdy lehké’ štěrkovité a suché, dobře Se mu daří na kyselých půdách rašelinišť.  Je odolný proti mrazu a znečištěnému ovzduší.

Má středně těžké dřevo, které je poměrně tvrdé, houževnaté a ohebné. Je vhodné na výrobu dýh, holí a násad, a také hudebních nástrojů. Často se u nás vysazuje ve stromořadích, zejména v hornatých krajích. Plody jeřábu ptačího jsou jedlé až po přejití mrazem, jinak mají hořce svíravou chuť. Používají se k výrobě pálenky – jeřabinky.

 Jako užitková rostlina se pěstuje sladkoplodá forma jeřáb ptačí moravský.  Byl objeven v r. 1810 na severní Moravě v okolí Ostružné u Šumperka, kde vznikl patrně jako mutant, který se dále množí pouze vegetativně. Má jedlé, nasládle kyselé plody o průměru 13-15 mm. Používají se jako kompot místo brusinek k masitým pokrmům, k přípravě zavařenin, na výrobu moštů a vína. Také z nich se pálí jeřabinka. Uplatnění nacházejí i ve farmaceutickém průmyslu.