Jedle obrovská

Latinský název Abies grandis
Český název jedle obrovská
Čeleď latinsky Pinaceae
Čeleď česky borovicovité

Jedle obrovská je vysoký jehličnatý neopadavý strom s kuželovitou korunou. Mladší větve jsou většinou vodorovně odstávající, pro ni typické jsou však větve zakřivené směrem nahoru. Jedle obrovská patří mezi nejvyšší jehličnaté stromy na světě. Jejich výška může dosáhnout až 100 metrů, ale za předpokladu, že se jedná o exempláře, které rostou na území své původní domoviny. Zvláště v mládí roste rychle, až 1 metr za rok, snad proto se nedožívá velkého stáří. (200 let) V České republice dorůstá do výšky 40 metrů.

Má průběžný kmen s dlouho hladkou hnědošedou borkou a pryskyřičnými puchýřky. Jednotlivé jehlice jsou slabé, ploché, uspořádané ve dvou na sobě „ležících“ řadách, spodní jsou velmi dlouhé – až 6 cm, horní asi poloviční. Na rubu mají dva bělavé proužky průduchů. Tvoří dvě až tři rozčísnuté řady. Pokud jehlice rozemneme, jsou velmi aromatické s vůní po pomerančích.

V horní části koruny, poblíž vrcholu, se nacházejí malé, purpurové, smolnaté samčí šištice. V jiných částech stromu nerostou. Jsou pouze 5-10 cm dlouhé, tedy poměrně malé vzhledem k výšce stromu. Samičí šištice jsou nahnědlé. Rozpadají se v září až říjnu se rozpadají. Semena mají až 18 mm dlouhé křídlo.

Může se vyskytovat i na chudé půdě. Ta však musí mít dostatečnou vlhkost. Potřebuje polostín a nevadí jí mrazy. Kořeny prorůstají hluboko do země.

Původně jedle obrovská rostla pouze na západě Severní Ameriky, v oblasti Vancouver až severní Kalifornie, východně zasahuje až Montaně. Nalezneme ji jak nížinách, od téměř hladiny Tichého oceánu (zde se vyskytují největší jedinci), tak v pohoří např.: Kaskádové pohoří a Skalnaté hory. Zde se vyskytují až do nadmořských výšek 2100 m. Jedle obrovská nevytváří monokulturu, pouze je součástí smíšených, převážně jehličnatých lesů.

Jedli obrovskou objevil David Douglas v roce 1825 a sám ji přivezl v roce 1831 do Anglie.