dub uherský

Latinský název Quercus frainetto
Český název dub uherský
Čeleď latinsky Fagaceae
Čeleď česky bukovité

Dub uherský je opadavý strom dorůstající výšky až 40 m. Koruna je mohutná, široce rozložitá, v horní části nepravidelně protáhle polokulovitá. Letorosty jsou zprvu plstnaté, později olysávající. Listy jsou poměrně velké, obvejčité až podlouhle obvejčité, krátce řapíkaté, na bázi nejčastěji srdčitě ouškaté. Čepele listů jsou laločnaté, nejčastěji se 7. laloky na každé straně. Laloky jsou úzké a zářezy mezi nimi hluboké. Na líci jsou listy tmavě zelené a nakonec lysé, na rubu šedozelené a chlupaté. Žilnatina je tvořena asi 10 páry postranních žilek. Řapík je 2 až 12 mm dlouhý. Palisty jsou huňaté a poměrně dlouho vytrvávající. Žaludy jsou nejčastěji po 2 až 6, přisedlé nebo krátce stopkaté, podlouhlé vejcovité, 12 až 35 mm dlouhé, do poloviny zanořené v číšce s hnědavě pýřitými šupinami.

Dub uherský roste hlavně v JV Evropě, na Balkánském poloostrově, v Rumunsku, Maďarsku. Původní areál zasahuje na sever až na jižní Slovensko a snad i jižní Moravu. Je znám z Jevišovicka a z Podyjí. V jiných oblastech České republiky byl vysazován do parků a arboret, popř. výjimečně i do volné přírody. Jedná se o teplomilnou dřevinu, jejím stanovištěm jsou teplomilné doubravy. Dub uherský je v Česku vysazován jako okrasný strom, ceněný zejména pro krásný tvar listů a mohutný vzrůst. 

DUB – QUERCUS

OBECNĚ

Duby jsou dlouhověké, pomalu rostoucí opadavé nebo stálezelené stromy, řidčeji i keře, s tvrdým dřevem. Borka bývá hluboce brázditá nebo podélně odlupčivá. Zimní pupeny jsou vejcovité, s okrouhlým či hranatým průřezem, nahloučené na konci větévek a kryté několika se překrývajícími šupinami. Listy jsou střídavé, jednoduché. Čepel listů je nejčastěji laločnatá, řidčeji celistvá se zubatým okrajem nebo celokrajná, měkká nebo tuhá. Žilnatina je zpeřená, s postranními žilkami buď paralelními, nevětvenými a běžícími až k listovému okraji, nebo větvenými a spojujícími se před dosažením listového okraje. Květy jsou drobné, v jednopohlavních květenstvích nahloučených nejčastěji při bázi ročních výmladků. Samčí květenství jsou jehnědy. Samičí květenství jsou chudokvěté jehnědy nebo strboulky, vyvíjející se v paždí listů blíže konci větévky. Plodem je soudečkovitá nažka (označovaná též jako oříšek) podepřená zveličelou dřevnatou číškou a nazývaná žalud. Plody dozrávají v prvním nebo až ve druhém roce.

ROZŠÍŘENÍ

Původní areál rozšíření rodu dub zahrnuje mírné až subtropické pásmo severní polokoule s nehojnými přesahy do hor tropického pásma. Největší počet druhů se vyskytuje v Severní Americe a ve východní Asii. V Americe duby zasahují i do Střední Ameriky, jediný druh (Quercus humboldtii) roste v Jižní Americe, v kolumbijských Andách. V Asii přesahují duby i do tropické jihovýchodní Asie, kde rostou v primárních lesích v nadmořských výškách 0 až 3350 metrů. V Evropě se nejvíce druhů vyskytuje ve Středomoří, některé druhy rostou také v severní Africe.

VÝZNAM

Duby jsou z hlediska zdroje kvalitního dřeva jedny z nejdůležitějších stromů severní polokoule. Dubové dřevo je tvrdé a velmi trvanlivé a používalo se po staletí k výrobě trámů, podlah, nábytku i sudů. Alkoholické nápoje, zrající v sudech z dubového dřeva, získávají nezaměnitelnou příchuť. Žaludy jsou v mnohých oblastech důležitou složkou potravy zvířat a případně i lidí. Jedlé žaludy mají např. středomořský dub cesmínovitý (Quercus ilex), indický Q. glauca, íránský Q. persica a severoamerické Q. emoryii a Q. obtusifolia. Používají se pražené nebo se melou jako přísada do mouky. Nebo se používá jako náhražka kávy.  Žaludy slouží také jako krmivo pro hospodářská zvířata. Z dubů jsou získávány třísloviny a kůra a listy byly používány k vyčiňování kůží. Velké množství tříslovin obsahují také duběnky, hálky vznikající na listech dubů po nakladení vajíček do pupenu dubu žlabatkou. Hálky na listech dubu hálkového z jihozápadní Asie obsahují až 70 % tříslovin a jsou prodávány jako halepské duběnky. Z dubu korkového, pocházejícího ze západního Středomoří, je získáván korek.