dub šarlátový

Latinský název Quercus coccinea
Český název dub šarlátový
Čeleď latinsky Fagaceae
Čeleď česky bukovité

 

 

 

 

 

 

Dub šarlatový pochází z východu Severní Ameriky. Dorůstá do výšky 30 metrů. Kůra je tmavě šedá až tmavě hnědá, nepravidelně podélně rozpukaná. Letorosty jsou červenavě hnědé, lysé. Zimní pupeny jsou tmavě červenohnědé, kuželovité až vejcovité, 4 až 7 mm dlouhé, v průřezu zřetelně pětihranné, obvykle v horní polovině pýřité. Listy jsou oválné, vejčité nebo obvejčité, s 5 až 9 laloky,  jejichž okrouhlé zářezy většinou přesahují polovinu šíře čepele, na bázi tupé až klínovité. Čepel listů je 7 až 16 cm dlouhá a 8 až 13 cm široká, na líci jasně leskle zelená, oboustranně lysá s výjimkou nepatrných chomáčků chlupů v paždí žilek na spodní straně. Řapík je 25 až 60 mm dlouhý.  Žaludy dozrávají druhým rokem,  jsou podlouhlé až téměř kulovité, 12 až 22 mm dlouhé, kryté do 1/3 až 1/2 kuželovitou až polokulovitou číškou. Ve střední Evropě se pěstuje jako nenáročný parkový strom. Patří k nejozdobnějším stromům východu Severní Ameriky, zejména pro nádhernou zářivě rudou barvu podzimních listů. 

 

DUB – QUERCUS

OBECNĚ

Duby jsou dlouhověké, pomalu rostoucí opadavé nebo stálezelené stromy, řidčeji i keře, s tvrdým dřevem. Borka bývá hluboce brázditá nebo podélně odlupčivá. Zimní pupeny jsou vejcovité, s okrouhlým či hranatým průřezem, nahloučené na konci větévek a kryté několika se překrývajícími šupinami. Listy jsou střídavé, jednoduché. Čepel listů je nejčastěji laločnatá, řidčeji celistvá se zubatým okrajem nebo celokrajná, měkká nebo tuhá. Žilnatina je zpeřená, s postranními žilkami buď paralelními, nevětvenými a běžícími až k listovému okraji, nebo větvenými a spojujícími se před dosažením listového okraje. Květy jsou drobné, v jednopohlavních květenstvích nahloučených nejčastěji při bázi ročních výmladků. Samčí květenství jsou jehnědy. Samičí květenství jsou chudokvěté jehnědy nebo strboulky, vyvíjející se v paždí listů blíže konci větévky. Plodem je soudečkovitá nažka (označovaná též jako oříšek) podepřená zveličelou dřevnatou číškou a nazývaná žalud. Plody dozrávají v prvním nebo až ve druhém roce.

 

ROZŠÍŘENÍ

Původní areál rozšíření rodu dub zahrnuje mírné až subtropické pásmo severní polokoule s nehojnými přesahy do hor tropického pásma. Největší počet druhů se vyskytuje v Severní Americe a ve východní Asii. V Americe duby zasahují i do Střední Ameriky, jediný druh (Quercus humboldtii) roste v Jižní Americe, v kolumbijských Andách. V Asii přesahují duby i do tropické jihovýchodní Asie, kde rostou v primárních lesích v nadmořských výškách 0 až 3350 metrů. V Evropě se nejvíce druhů vyskytuje ve Středomoří, některé druhy rostou také v severní Africe.

 

VÝZNAM

 

Duby jsou z hlediska zdroje kvalitního dřeva jedny z nejdůležitějších stromů severní polokoule. Dubové dřevo je tvrdé a velmi trvanlivé a používalo se po staletí k výrobě trámů, podlah, nábytku i sudů. Alkoholické nápoje, zrající v sudech z dubového dřeva, získávají nezaměnitelnou příchuť. Žaludy jsou v mnohých oblastech důležitou složkou potravy zvířat a případně i lidí. Jedlé žaludy mají např. středomořský dub cesmínovitý (Quercus ilex), indický Q. glauca, íránský Q. persica a severoamerické Q. emoryii a Q. obtusifolia. Používají se pražené nebo se melou jako přísada do mouky. Nebo se používá jako náhražka kávy.  Žaludy slouží také jako krmivo pro hospodářská zvířata. Z dubů jsou získávány třísloviny a kůra a listy byly používány k vyčiňování kůží. Velké množství tříslovin obsahují také duběnky, hálky vznikající na listech dubů po nakladení vajíček do pupenu dubu žlabatkou. Hálky na listech dubu hálkového z jihozápadní Asie obsahují až 70 % tříslovin a jsou prodávány jako halepské duběnky. Z dubu korkového, pocházejícího ze západního Středomoří, je získáván korek.