dub červený

 

 

 

 

 

Dub červený je statný opadavý listnatý strom, původním výskytem v Severní Americe, dorůstající do výšky 25 – 40 m a dožívající se 300 – 500 let. Jedná se o cennou okrasnou parkovou dřevinu a díky dobrým růstovým vlastnostem je využívána i jako lesní dřevina. Dřevo je zpracováváno na palivo, obkladový podlahový materiál a pro výrobu nábytku. Dub červený je hojně využíván v parcích celé Evropy od 20. let 18. století. Do českých zemí byl dovezen v 90. letech 19. století. Dnes je již nedílnou součástí většiny parků v České republice. 

Dub červený je příliš pórovitý, takže se nehodí na bednářské výrobky, navíc není odolný a jeho využití je limitováno problémy při sušení. Dobře se ale hodí na podlahy domácností, pro interiérovou truhlařinu. Zpracovává se na překližku a krájí se na dekorativní dýhy. Jedním z příbuzných druhů je dub červený perský, je nepropustný a používá se na výrubu sudů.

 V Evropě a v Asii se vyskytují duby, které rostou pomaleji a nemají tak pestré podzimní barvy jako jejich američtí příbuzní, ale předčí je otužilostí a životností,  rozmanitostí  i délkou života. Některé evropské duby jsou stálezelené a jiné se často mezi sebou kříží, např. dub letní a dub zimní.

Na světě roste více než 600 různých druhů dubů, z nichž většina je doma na severní polokouli. Více než 80 z nich roste v Severní Americe a z toho 60 jsou velké stromy. Duby jsou původní ve všech částech Severní Ameriky od Aljašky po Nové Mexiko.

 

DUB – QUERCUS

OBECNĚ

Duby jsou dlouhověké, pomalu rostoucí opadavé nebo stálezelené stromy, řidčeji i keře, s tvrdým dřevem. Borka bývá hluboce brázditá nebo podélně odlupčivá. Zimní pupeny jsou vejcovité, s okrouhlým či hranatým průřezem, nahloučené na konci větévek a kryté několika se překrývajícími šupinami. Listy jsou střídavé, jednoduché. Čepel listů je nejčastěji laločnatá, řidčeji celistvá se zubatým okrajem nebo celokrajná, měkká nebo tuhá. Žilnatina je zpeřená, s postranními žilkami buď paralelními, nevětvenými a běžícími až k listovému okraji, nebo větvenými a spojujícími se před dosažením listového okraje. Květy jsou drobné, v jednopohlavních květenstvích nahloučených nejčastěji při bázi ročních výmladků. Samčí květenství jsou jehnědy. Samičí květenství jsou chudokvěté jehnědy nebo strboulky, vyvíjející se v paždí listů blíže konci větévky. Plodem je soudečkovitá nažka (označovaná též jako oříšek) podepřená zveličelou dřevnatou číškou a nazývaná žalud. Plody dozrávají v prvním nebo až ve druhém roce.

 

ROZŠÍŘENÍ

Původní areál rozšíření rodu dub zahrnuje mírné až subtropické pásmo severní polokoule s nehojnými přesahy do hor tropického pásma. Největší počet druhů se vyskytuje v Severní Americe a ve východní Asii. V Americe duby zasahují i do Střední Ameriky, jediný druh (Quercus humboldtii) roste v Jižní Americe, v kolumbijských Andách. V Asii přesahují duby i do tropické jihovýchodní Asie, kde rostou v primárních lesích v nadmořských výškách 0 až 3350 metrů. V Evropě se nejvíce druhů vyskytuje ve Středomoří, některé druhy rostou také v severní Africe.

 

VÝZNAM

Duby jsou z hlediska zdroje kvalitního dřeva jedny z nejdůležitějších stromů severní polokoule. Dubové dřevo je tvrdé a velmi trvanlivé a používalo se po staletí k výrobě trámů, podlah, nábytku i sudů. Alkoholické nápoje, zrající v sudech z dubového dřeva, získávají nezaměnitelnou příchuť. Žaludy jsou v mnohých oblastech důležitou složkou potravy zvířat a případně i lidí. Jedlé žaludy mají např. středomořský dub cesmínovitý (Quercus ilex), indický Q. glauca, íránský Q. persica a severoamerické Q. emoryii a Q. obtusifolia. Používají se pražené nebo se melou jako přísada do mouky. Nebo se používá jako náhražka kávy. Žaludy slouží také jako krmivo pro hospodářská zvířata. Z dubů jsou získávány třísloviny a kůra a listy byly používány k vyčiňování kůží. Velké množství tříslovin obsahují také duběnky, hálky vznikající na listech dubů po nakladení vajíček do pupenu dubu žlabatkou. Hálky na listech dubu hálkového z jihozápadní Asie obsahují až 70 % tříslovin a jsou prodávány jako halepské duběnky. Z dubu korkového, pocházejícího ze západního Středomoří, je získáván korek.