borovice Jeffreyova

 

 

 

 

 

Až 30 – 45 m vysoký se silným zpravidla průběžným kmenem  o průměru do 1,5 m s krátkými a trochu převislými odstávajícími větvemi, jež tvoří řídkou širokou kuželovitou otevřenou korunu. Barva koruny je tmavě zelená, někdy až šedě zelená. Borka je skořicově hnědá, rozpraskaná v široké desky. Letorosty jsou světle hnědé, šedomodravě ojíněné – tím se snadno odliší od borovice těžké. Pupeny jsou podlouhlé a vejčité, 25 – 30 mm dlouhé, nesmolnaté. Jehlice většinou po 3 ve svazečku, silné, 12-20 cm dlouhé, namodralé, stříbřitě zelené s průduchy. Po jejich rozemnutí můžeme cítit vůni po pomerančích. Šišky  jsou krátce stopkaté,  velké  12-26 x 5-8 cm. Dozrávají začátkem podzimu. Kořenový systém je svazčitý, borovice je v půdě je dobře zakotvená.

Je výrazně světlomilná, snášející jen lehké boční zastínění. Nevyžaduje zvláště vysokou půdní vlhkost, pokud má dostatečnou vlhkost vzdušnou. Snáší delší periody sucha. Není ani příliš náročná na půdu. Nejvíce této borovici vyhovuje půda živná, písčitohlinitá a dostatečně vlhká.

Má malý areál výskytu, většinou v polohách nad 1500 m n. m. v západní části severní Ameriky (Kalifornie, jižní Oregon, západní Nevada, severozápadní Mexiko. Vyskytuje se od pahorkatin až po vysoké hory (do 3000 m n. m.) především v sušších a chladnějších oblastech. Je výrazně světlomilná a velmi tolerantní ke klimatickým výkyvům i k půdě.

Dosahuje stáří, 400-500 let. Na severoamerickém kontinentu je důležitým zdrojem dřeva.  Dřevo je středně těžké, celkem pevné, měkké, výrazně aromatické. Je ho třeba impregnovat proti houbám a hmyzím škůdcům, jinak je velmi trvanlivé, odolává hnilobě. Používá se na stavbu domů, výrobu nábytku, na venkovní truhlářské prvky, podlahy, obložení i obalový materiál. 

 Pro svůj vysoký obsah heptanu byla dříve její pryskyřice používána pro stanovování oktanového čísla. Pryskyřice má pomerančové aromá. V Evropě se pěstuje od roku 1852.