Bez černý

Bez černý má silné, provazovitě rozvětvené kořeny rozložené poměrně blízko pod povrchem. Dorůstá do výšky až 6 metrů. Borka na kmeni a starých větvích je světle šedohnědá. Na mladších větvích je borka šedavá s četnými zřetelnými čárkovitými čočinkami – lenticelami. Lenticely umožňují výměnu plynů mezi rostlinou a okolním prostředím.

Listy raší záhy na jaře, jsou lichozpeřené s lichým počtem lístků, které nemají řapíky. Listy jsou podlouhle vejčité, na konci protažené do špičky, čepele lístků mají pilovitý okraj. Kvete v červnu až červenci smetanově bílými květy, které silně voní. Květy jsou sestaveny do plochého květenství – chocholíku.

Plod peckovička je kulatý, lesklý, černofialový až černý, známý jako bezinka. Dužina plodu je velmi šťavnatá. Každá peckovička obsahuje tři hnědé pecky. Uvnitř každé pecky je jedno semeno. Bez černý můžeme najít od nížin do hor. Roste ve světlých listnatých lesích a na jejich okrajích, na pasekách, rumištích a březích potoků. Dobře se mu daří v půdách hlubokých, vlhkých bohatých na humus a dusík.

Sušené květy a plody mají léčivé účinky. Květy obsahují rutin, glykosidy, silice, cukry a třísloviny. Bezinky obsahují hlavně cukry, organické kyseliny, vitamín C a antokyanová barviva. Květy a plody se používají v lidovém léčitelství při nachlazení, revmatických bolestech, lístky se přikládaly na bolestivé klouby nebo jako mazání bezinkový ocet, což jsou vyloužené bezinkové květy. Plody jsou oblíbenou potravou ptáků, kteří tak přispívají k rozšiřování rostliny. Archeologické nálezy svědčí o tom, že již pravěký člověk využíval bezinky k přípravě povidel a k barvení látek.